Slepička

Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů, svalí se do postele vedle manželky a usne.

Najednou se ocitne před nebeskou bránou a Svatý Petr mu říká: Tak vidíš, Pepo, umřel jsi ve spánku.

Pepa zalamentuje: Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v plánu udělat? Nešlo by to nějak,abych se vrátil?

Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká: No šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice. Chceš?

No to víš že chci.

Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní.

V tom si ho všimne kohout, a říká: Á, ty jsi tu nová. Jak se ti vede?

No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole.

To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jenom je sneseš a pak to přestane.

Za chvilku Pepa snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a tak brzy následuje druhé a třetí vajíčko.

Najednou ním někdo třese.

Co je, co se děje? huláká Pepa.

Manželka křičí: Sereš do postele, ty prase!!!